Krátký táborový článek o třech (resp. čtyřech) nejlepších dnech tohoto roku.
Den první
A vezmeme to pěkně od podlahy. V areálu jsme se pohybovaly v sestavě Mončika, Jenny, TeMu, Vendy (sestra TeMu) a já. Vsuvka - hned na začátek musím holkám poděkovat za skvělou společnost, bylo to super. A když jsme se v pátek nudily a jenom tak chodily sem a tam, někdo si všiml, že Arnim - frontman Beatsteaks - si tam jenom tak hraje fotbal s pár dalšíma lidma. Asi půl hodiny jsme se jenom dívaly a obdivovaly jeho fotbalový talent. V jednu chvíli se na nás hezky usmál a my sme prostě věděly, že on ví, že my víme XDDD Až dohráli, rychle jsme ho s TeMu zastavily. Byl moc milý, potřásl si s náma všema rukou a vůbec byl fakt sympatický. Sice někde hrozěn spěchal, ale i tak sme se s ním stihly vyfotit <3 Foto bude dodáno později. Od té chvíle bylo jasné, že na B. prostě musíme být v první řadě.
A tak jsme si zabraly místa u hrazení už na Bad Religion (bála jsem se jejich fanoušků). Ti mě celkem příjemně překvapili, čekala jsem totiž něco horšího, poslouchali se dobře.
No a potom konečně očekávaní Beatsteaks. Řeknu to asi takhle - Manda mám hodně hodně ráda, ale tohle byl ten nejlepší koncert, jakáý jsem kdy zažila. Ta energie. Ten úžasný Arnim, o kterém jsme věděly, že ví a že nás v tom davu poznal a hezky se smál. Parádní songy, za všechny jmenuju E-G-O <3. Skvělá atmosféra. Arnim ještě během koncertu několikrát slezl dolů pod pódium, vrhal se do davu, takže sme všichni měli možnost si ho ošahat. Dolů se taky dostal Bernd (hm.. šáhla jsem si). Přišlo mi, že je ten koncert strašně krátký, ale přídavek byl. Po přídavku Arnim ještě naposled seskočil z podia, aby se nechal ochmatat od celé první řady. A byl konec. Sakra. Potom jsme ještě chtěly jít ještě na Sunshine, ale byla kosa jak na Sibiři, tak jsme šly s Mončou pryč.
Den druhý
Na letiště jsem došla až odpoledne, protože dopoledne jsem byla vytažena k památníku prezidenta Beneše a na rozhlednu.
Nejdřív byla uplně nuda, sme jenom tak chodily po areálu sem a tam. Já jsem ale byla nejvíc natěšená na večer na Chrise, protože sem tam jela hlavně kvuli němu. První koncert, který za něco stal byli The Prostitues. Po Prostitukách nás opustila TeMu a její sestra, které prý měly něco lepšího na programu. Takže jsem tam zůstala jenom s Jenny a Moncikou. Pak jsme tak různě vyděly od každého kousek, ani se mi to vypisovat nechce. Když sme se už fakt moc nudily, šly sme na hranolky. A pak nastal další posvátný okamžik - Jenny zmerčila na druhé straně areálu tři Hadoukeny! Nastala panika, něčí hranolky letěly do popelnice a rychlo sme za nima šly, abysme se teda s klukama vyfotily. Byli fajn, fotky jsou, o hranolkách pomlčíme. Teď to bylo taky jasné - H! jedině z první řady.
Z čehož plyne, že jsme byly i na Sunflower Caravan (ti byli dobří, i když vypadal nejdřív namyšleně). Po SC se tam začaly rojit rejf děti (těch jsem se bála taky). Lidí myslím došlo hodně. K samotnému koncertu by stačilo říct jediné - to byla kalba jak prase. Každou chvíli mě někdo narazil na hrazení, jedna slečna vzadu mě pořád štípala a lechtala, aby mě vyhodila, ale tůůůdle. Hadouken! byli báječní, energičtí, barevní, dokonce komunikovali. Dan si skočil do davu a James, James seskočil dokonce z podia a přímo před náma na zemi předvedl relaxační cviky na protáhnutí zad (so much better than Kosmodisk). Byla jsem z nich vážně nadšená. Po That boy that girl se James svalil Nickovi do bubnů, což značilo konec. Bylo to parádní. Den třetí
A potom... <3333 CHRIS! Ale popořádku. Po H! se tam nahrnula banda mých a Mončiných oblíbených hardcore xxxxxxxxxxx bitches, které měly dojem, že když se třpytí jak vánoční stromeček, musí být nutně v první řadě. Takže po jejich návalu jsem měla pocit, že zase nemám pár žeber. A drahé slečny nějak nemohly pochopit, že už tam fakt nebylo místo, ale cpaly se vesele dál. Zabit. Radši to nebudu moc rozmazávat, protože bych měla omezit přísun sprostých slov. Před Chrisových příchodem vévodil pódiu kýčovitý svítící jelen. Byla sem neskutečně natěšená, protože na tenhle koncert jsem čekala celý festival. Měla to být třešňa na dortu. Nával rýl černých lesklých fanynek sílil, cítila jsem sa asi jako sardinka. V tu chvíli jsem si říkala, že to bude můj nejspíš první a poslední X koncert, protože ty dámy mě vysloveně sraly. Hodinu jsme tam kosly, než přišel začátek a pan X.
A byla jsem uplně v hajzlu. Vypadal naprosto dokonale (i s tím strništěm). Prostě bůh. A teď jsem se uplně sekla. Nevím jak mám napsat, jak to na mě všechno působilo. To prostě nejde. Je to úplně nepopsatelné. Bylo to naprosto nepřekonatelné (když pominu ty tmavě slečny a jednu bitch, co se narvala vedle mě a Šárku ostrčila do druhé řady). Co k tomu ještě dodat? Bylo to neskutečné, vypjaté, vybičované, chladné... vůbec mi nevadí, že se Chris chová tak namyšleně, k němu to prostě patří. Strašně se vyžíval v tom, když ho někdo fotil a točil, pózoval kdy mohl. Mám jedinou výtku - nezahráli Naked But Safe a Missile. Ale byl přídavek, dokonce přídavky - After every party i die, WSI a nejdokonalejší President <3 For all you lonely boys, I will be president...
Bylo to strašně sexy.
A to je konec, vážení. Můj první pořádný fesťák je pryč. Ale fakt to stálo za to. Z toho bude žít ještě hodně dlouho. Kašlu na to, že jsem se na Chrisovi nachladila (no mějte na sobě ve dvě v noci jsem dvě trička). Ne, kecám, jdu si uvařit čaj.
... i die after every party!

Nějaký přetáborový článek.
» Ehm, takže. Tábor se blížíííí závratnou rychlostí!!! <3 Už v pátek, už v pátek!
» Kvartáni (ŽE???) nám před nějakým časem rozbili okno. Sem to tu chtěla napsat už dřív, ale vždycky sem zapomněla.
» Dnes byla poslední angličtina. Oj, to mňa mrzí, čtyři roky sem tam strávila. A jako jedna z mála zkusím jít dál = zkusit státnice. Je přemalá šance, že to dám.
» Škola je děsná. Ještě budeme psát asi tak pět nebo šest písemek. A to by si člověk myslel, že konec roku bude flákárna.
» Budu mět šticu z matiky.
» Prodělávám si závislost na Hadouken! Nikdy! bych! si! nemyslela!, že! je! budu! takhle! žrát!
» Jdu se učit fyziku a pak spat.

Tak jsem na chvilku nechala čtení a zírání doblba a začala sem psát tuhle snůšku, protože jsem to slíbila. Zase jsem nemocná - chytla jsem od bratra nějaký holovirus, bolí mňa v krku, rýmu mám. A to jsem dneska výjimečně chtěla jít do angličtiny a do školy. My totiž momentálně ve škole nic moc neděláme. Včéra jsme byli na U-brodské hvězdárně, kam sme šlapali půl hodiny do kopca. Přednáška byla dobrá, ale trčali jsme tam v takém malém kamrlíku, bylo tam horko a tma a dusno, protože bylo nás tam bylo asi šedesát.
Konečně jsem zase začala číst knížky, předtím jsem neměla ani moc náladu ani čas. Ale za poslední necelé dva měsíce už jsem přečetla pět knížek, dneska dorazím šestou (začala jsem ji číst dneska ráno). A hrozně mě to těší, hrát si zase na knihomola. Chtěla bych si přečíst Interview s upírem, ale nemužu to nikde sehnat, ani jako ebook, ani v knihovně to nikde není. Nemá někdo jeden výtisk navíc?
A IKSfaktor nám jede do finále. Aj mňa trochu mrzí, že vypadli ti šašci, protože to přece jenom bylo pro celou soutěž oživení. Vyhrát by mohl Ruml.
Nedá mi to a ještě musím napsat pár řádků o novém cédu Drážďanských panenek. Hm... asi takhle - nezklamalo, ale taky nepřekvapilo. Pořád je to to samé, ale mě to pořád ještě baví. Není tu žádný posun. Těžko říct, jestli je to dobře nebo špatně. Kdo ví, s příštím albem přijdou s něčím novým a nakonec to bude k neposlouchání. Ale s No, Vriginia jsem spokojena. Moje nej songy - Dear Jenny (je možné, že je Jenny v každém druhém názvu písničky?!) a The Kill <3. A ještě spokojenější bych byla s nějakým tím nepražský koncertem. To by bylo žůžovní.
Jdu dočíst tu knížku.

Tak jsem si řekla, že by nebylo špatné zase něco napsat. Jak vidíte, Chris je mrtvý, ať žijou kytičky.
EDIT: ty kvítka už mně také lézly na nervy
Včera sem zažila svoje první poslední zvonění. Smrděla sem, ochudla sem a měla sem pomalovaný celý ksicht srdíčkama. To je uplně humus, za tři roky budeme před našú školní bránú žebračit my. To je blbý pocit.
Včera taky byly třídní schůzky. Prý katastrofa. Pondělní hodina s třídním bude naše smrt. No jo, 1.B - neučí se, když se jich člověk na něco zeptá, nic neumí, pořád mají taháky, drzí jsou, nevychovaní jsou, jsou nejhorší v zapisování třídní knihy (!!!!!!), nedá se u nich učit... Tak takovou máme pověst, hezké, co? Navíc sme se všichni nechutně zhoršili v matice (mám trojku, uf), ale naše vina to není a to pan profesor nějak nechápe. Jó, to bude přednáška, se všeci uplně bojíme. A taky nás asi zabije za našu nástěnku. On totiž nemá rád věci, které nám připadají vtipné. Měla bych si ju vyfotit, ale tak zběžně, co tam máme: většinu plochy zaujímají naše pětkové písemky z matiky, které jsou doplněny našimi komentáři, pak tam máme spoustu nápisů jako "Nechceme tu byt." "Už to nedáváme." "20000 zameškaných hodin." "Chtěli sem čtverky." "1.B je mrtvá." "Tady se cítím člověkem." "1.B varuje, nechoďte sem!" (nechápete, že? ono to má pro nás hlubší význam...), potom tam visí obrázek na podporu gayů, reklama na vložky, plakát Boba Marleye a obrázky hřbitovů.
Musím se vychloubat. Pan ředitel byl tuze hodný a dal nám dneska a v pátek ředitelské volno <3 to je uplně nejlepší, tolik volného času! Ani nebudu vědět, co dělat... (kecám, příští týden píšem dvě kompozice).
A ještě se musím svěřit, miluju Interpol. Nejvíc teďka vede Narc a PDA, ty songy jsou prostě g-e-n-i-á-l-n-í! Nejlíp se poslouchají v češtině. Kuš, mohli by dojet.
Jako tak jsem konečně očekovala nové The Long Blondes a zklamání největší, je to nuda. Stejně tak noví WAS jsou nuda. Ale chystám se stáhnout a naposlouchat Crystal Castles a Raconteurs, snad to bude lepší.
Víte co? Já nikdy nevím, jak ty moje články ukončit. Ale nejvýstžnější bude asi, hm... konec. 

Do hája, fialkového, nevíte, proč se mi ty první články smazaly??? :/

Content Management Powered by CuteNews